|
Lodní modeláři Třinec
|
|
Tak do Třeště jsme letos vyrazili v hojném počtu šesti lidí plus vedoucí druhého kroužku modelářů a jeden z jeho členů. Vyjížděli jsme tradičně v pátek k večeru a do DDM v Třešti dorazili za tmy někdy kolem devíti hodin. Vypakovali jsme se a šli jsme spát
Druhý den ráno jsme zase většinu věcí napakovali a odjeli do nedalekého Sedlejova, kde se konala soutěž. Tam jsme se přes den mezi jízdami různě zabavovali, vesměs postáváním a kecáním se známými nebo běháním po stanovištích, v případě vedoucího pak rozhodcováním.
Mě se povedl dobrý zákys při rozjížďkách FSR-E400 (nově chytře přejmenovaných na FSR Eco Mini..). Přišel jsem s mechanikem na plato a při zkoušce rušení jsme se divili, proč loď vůbec nereaguje. Po chvilce marného snažení ji přimět k poslušnosti jsme tedy rozlepili kryt a jaké bylo moje překvapení, když v lodi chyběl přijímač. Z rozjížďky jsem tedy odstoupil, protože než bych pro přijímač zašel a namontoval ho tak by byl skoro konec, což by nemělo cenu.
Jako obvykle jsme šli večer na večeři, kde jsme zažili druhou zajímavou příhodu. Čekali jsme u baru v pizzerii na objednané pizzy a viděli jsme, že má paní za pultem nějaké problémy s pípou. Tak se jí Martin, který vlastní restauraci, nabídl na pomoc. Byl celkem překvapený (a já taky), když viděl, že číšničky nemají ponětí, jak ta pípa vlastně funguje, ale přesto to spravil během asi pěti minut, protože stačilo zapnout kompresor. Pípa tedy vesele jela, ale dávala do piva moc pěny. Číšnička tedy čachrovala s nastavovacím čudlem tak dlouho, dokud ho nevykroutila a pivo nezačalo stříkat po celém výčepu. Opět zasáhl Martin, který duchapřítomně skočil za pult a zavřel přívod vzduchu do pípy. Pizzu jsme si tedy odnesli do DDM a kupodivu jsme na ni ani nedostali slevu.
Druhý den jsme strávili v podstatě stejně jako ten první a pak jsme se sbalili a odjeli. Jediná významná umístění byla 2. místo našeho vedoucího Svatopluka Hubáčka v kat. F4-A junioři+senioři a 3. místo Martina Doležela v téže kategorii.
