|
Lodní modeláři Třinec
|
|
Nikdy předtím jsme se neviděli. Jednoho dne zazvonili u mých dveří. Dva pánové. Představili se jako vedoucí kroužků lodních modelářů v Městském domu dětí a mládeže v Třinci. A že by potřebovali nakreslit stavební plán modelu, který se v kroužku staví podle šablon, ale plán zatím neexistuje. Tož dvakrát se mi nechtělo. Už jen proto, abych nefušoval do řemesla těm, kteří lodě kreslit umí. Ale věděli jak na mě. Pozvali mě na soutěž na jezírku „Kanaďanka“ v Třinci. Jel jsem se podívat. Stálo to za to. Byla tam více než stovka dětí. Ne jako diváků. Soutěžících. Účastníci z celé Moravy a příhraničních regionů Polska. Ty děti – kluci, holky – všichni jezdili s svými loděmi. Samostatně, bez nevhodné pomoci a kibicování dospělých. S o to větším nadšením. A touhou po pěkném výsledku. Disciplinovaně. Bylo vzrušující sledovat jejich jízdy třeba v kategorii EX, jak se na molu snažili přesně nasměrovat svou loď na bójku s hodnotou 50 bodů, protože věděli, že jejich mírně neuměle postavená loď stejně udělá na trati oblouk a nakonec se trefí do stovky. A pak ta ramena přes celá záda ... (text článku a foto - Leopold Valek)
Zcela samostatně se školou povinná omladina chovala i při jízdách lodí, ovládaných rádiem. Přesvědčilo mě to. Plán jsem nakreslil, je použitelný pro stavbu dvou žákovských kategorií lodí a to pro volné jízdy v kategorii EX 500 (trup se liší jen tvarem kýlu) a pro jízdy rádiem ovládaných modelů v kategorii F4A. Zde záleží jen na zdatnosti stavitele modelu, nakolik si troufne vybavit palubu lodi detaily. Koupit se sice dá skoro vše, ale detail udělaný vlastnoručně je nenahraditelný. A už vůbec nemusí vypadat jako průmyslový výrobek. Naopak ....
Pokud je model lodi „Kanaďan“ stavěn v modelářském kroužku pod dohledem vedoucího, je možné stavět jej jako svou první loď s tím, že není na závadu, pokud vedoucí kroužku připraví šablony, „forichtunky“ a náročnější stavební díly (přírubu elektromotoru). Přesto však je nutné dát dětem šanci naučit se vyřezávat lupenkovou pilkou překližkové díly. Je vhodné stavět s malinkým předstihem jednu vzorovou loď s ostatními adepty lodního modelářství – děti dovedou velmi obratně napodobit stavební postup, který viděli od nás. Platí heslo : „je lépe jednou vidět, než desetkrát slyšet“. Od počátku je vedeme k čisté práci, zejména při lepení mají děti vlohy lepit opravdu všude a nejméně tam, kde je to třeba.
nejspíš některý z vedoucích :-)
Kompletní popis včetně plánu
Nikdy předtím jsme se neviděli. Jednoho dne zazvonili u mých dveří. Dva pánové. Představili se jako vedoucí kroužků lodních modelářů v Městském domu dětí a mládeže v Třinci. A že by potřebovali nakreslit stavební plán modelu, který se v kroužku staví podle šablon, ale plán zatím neexistuje. Tož dvakrát se mi nechtělo. Už jen proto, abych nefušoval do řemesla těm, kteří lodě kreslit umí. Ale věděli jak na mě. Pozvali mě na soutěž na jezírku „Kanaďanka“ v Třinci. Jel jsem se podívat. Stálo to za to. Byla tam více než stovka dětí. Ne jako diváků. Soutěžících. Účastníci z celé Moravy a příhraničních regionů Polska. Ty děti – kluci, holky – všichni jezdili s svými loděmi. Samostatně, bez nevhodné pomoci a kibicování dospělých. S o to větším nadšením. A touhou po pěkném výsledku. Disciplinovaně. Bylo vzrušující sledovat jejich jízdy třeba v kategorii EX, jak se na molu snažili přesně nasměrovat svou loď na bójku s hodnotou 50 bodů, protože věděli, že jejich mírně neuměle postavená loď stejně udělá na trati oblouk a nakonec se trefí do stovky. A pak ta ramena přes celá záda ... (text článku a foto - Leopold Valek)
